Švihej v každém věku. Tady máš důkaz, že to jde i na sklonku padesátky

Věk je jen číslo. Své by o tom mohly říct naše ambasadorky Hanka s Vlaďkou. Není důležité, v kolika letech začneš švihat. Pokud tě nelimituje nějaké zdravotní omezení, tak věk je to poslední, na co ber ohled. Hlavní je začít. Švihání ti totiž přinese nejen lepší kondici a shození přebytečného tuku, ale funguje především jako skvělá psychohygiena. Ne nadarmo se říká ve zdravém těle zdravý duch. Tyhle dva příběhy by tě mohly inspirovat.

Motivace zahnat negativní myšlenky

Hanka je jednou ze Švihand, kterou nemotivovala snaha zhubnout, ale potřebovala kvůli nemilé rodinné situaci změnit mindset a zahnat negativní myšlenky. A přesně to se jí i díky švihadlu povedlo. Švihadlo jí dodává radost a energii a jako bonus má díky němu kondičku, jakou neměla prý snad ani ve dvaceti. Baví jí různorodost při švihání a možnost propojit švihadlo a hudbu a ráda si vymýšlí švihadlové sestavy. Přečti si její příběh, jak to celé začalo. 👇

Hanka Kolářová

• Ambasadorka Švihej
• 48 let
• Zdravotní sestra v Domácí péči v Centru sociálních služeb
• Švihá od ledna 2023
• Frekvence švihání 6x týdně (3-4 hodiny 😱)
• Další aktivity: rekreačně kolo, lyže, in-line brusle, ROPE FLOW
• Instagram: @anah.jumps

 

„Ke švihadlu mě nasměrovalo to, co žádný rodič nikdy nechce prožít. Vše začalo v srpnu 2010, kdy se změnil poklidný a šťastný život maminky dvou dětí (tehdy syn 12, dcera 7 let) o 180 stupňů. Synovi byla diagnostikována akutní leukémie se 40% šancí na přežití. Po dvou dlouhých a velmi náročných letech Kuba svůj boj vyhrál.

Spoustu dalších let jsme ale žili ve velkém napětí a strachu z návratu nemoci. Trvalá a dlouhodobá nejistota a často pocit beznaděje vás uvnitř hodně poznamená, protože totální a trvalou životní výhru nemá nikdo nikdy jistou.

Z tohoto důvodu hledáte něco, co pomůže černé a negativní myšlenky zahnat. Já toto našla v pohybu. Od roku 2015 do roku 2022 byl mou psychohygienou běh. Po stavbě domečku a následném stěhování mi běh v místě bydliště přestal vyhovovat. Bez pohybu jsem ale být nemohla a ani nechtěla. V prosinci 2022 manžel vyslovil větu, která mojí cestu Švihandy odstartovala: „Kup si švihadlo,“ řekl. Poklepala jsem si na čelo, ale po dvou dnech jsem jeho „hloupý“ nápad přehodnotila.

Na netu hledám info, jak a s čím švihat. Narážím na videa Toma a Marka Vaněčkových a objednávám korálkovou Katanu. Na konci ledna zaznamenám Lednovou challenge 2023 a speciální sestavu. Jsem ohromena, ale skákat umím jen snožmo. Sestavu zaskákat nedokážu a to mě fakt štve. Rok utekl jako voda a je tady Lednová challenge 2024, do které se už aktivně zapojuji i já. Zvládnu už i zmíněnou sestavu a vědomí, že jsem součástí úžasného a smysluplného projektu, mne hřeje u srdce…“

Vše jde snadněji, když si vyčistím hlavu švihadlem

Klouby jí bolely při běhání, švihání si Vlaďka nemůže vynachválit. Je toho víc. Baví ji, že skákat se dá téměř kdekoliv a že se dá skvěle propojit s hudbou. Ve chvíli, kdy si nasadí sluchátka a do ruky vezme švihadlo, hlava okamžitě začíná vymýšlet a kombinovat kroky, skoky, wrapy, releasy… Však mrkni na její příběh. 👇

Vlaďka Němcová

• Ambasadorka Švihej
• 49 let
• Učitelka matematiky na 2. stupni ZŠ
• Švihá od ledna 2021
• Frekvence švihání 7x týdně (1-2 hodiny)
• Další aktivity: horské kolo, běh, chůze v přírodě, plavání
• Instagram: @mothermoth_jumps

 

„Sportům jsem se vždy věnovala rekreačně, ale intenzivně. Ráda jezdím na horském kole, před šviháním jsem několikrát týdně běhala. Na svém kontě mám mimo jiné dva pražské maratony, které se bohužel podepsaly na mých kolenou. Běh je teď pro mne jen okrajová záležitost. Naštěstí jsem objevila švihadlo, které pro moje kolena nepředstavuje takovou zátěž.

Skákat přes švihadlo jsem začala před třemi lety, kdy jsem na sociálních sítích narazila na Lednovou švihadlovou výzvu. Od té doby je pro mne švihadlo závislostí a životním stylem. Dnes skáču denně.

Díky skákání se cítím nejen fyzicky, ale i psychicky velmi dobře, stalo se pro mne jedinečnou formou psychohygieny. Švihadlo mám stále u sebe a jsem připravená jej použít, kdykoliv se naskytne příležitost.

Baví mě učit se nové triky, kombinovat je do sestav, zdolávat výzvy, a to vše při poslechu rockové muziky. Motivuje mne každý nový zvládnutý trik, o jeden skok překonaný osobní rekord, ale rozhodně také skvělá komunikace v rámci skokanské komunity jak české, tak mezinárodní. To jak se skokani dokážou navzájem podporovat, inspirovat, pochválit a poradit si, je prostě úžasné.“

Co by Hanka s Vlaďkou doporučily těm, co právě začínají švihat?

Hanka: „Rozhodně nepřepálit začátek jako já. Po prvním týdnu skákání, cca hodinu denně, jsem lezla do schodů doslova po čtyřech. Frajerka jsem si myslela, že po sedmi letech běhání mám kondičku a nohy vymakané. Chyba. Neměla jsem nic z toho. Rady od Švihej, jak začít skákat, rozhodně stojí za to dodržovat. Myslím, že je dobré naslouchat svému tělu. Ono si samo řekne, co potřebuje. Samozřejmě nepřeceňovat své síly a rozhodně používat při skákání podložku a kvalitní obuv.“

Vlaďka: „Rozhodně bych chtěla ještě jednou zdůraznit, kolik mi toho skákání aktuálně do života dává. Pohyb, který zaměstnává nejen tělo, ale ve velké míře i hlavu, mě udržuje v kondici a zároveň mi je při mém náročném povolání učitelky psychohygienou. Ani v mnohem mladším věku jsem se necítila tak dobře, jako se cítím teď. Jsem se sebou velmi spokojená, což je pro život v téhle rušné době velká výhoda. A mé okolí mě podporuje a povzbuzuje, což je minimálně velmi příjemné.“

Mrkni, s čím Hanka s Vlaďkou skáčou nejraději 👇

Katana Rope korálkové

Ne nadarmo je naše korálková Katana našim nejoblíbenějším švihadlem. Doporučujeme ji začátečníkům, ale jak vidíš, švihají s ní i zkušené ambasadorky, jako je Hanka s Vlaďkou.

Korálky jsou o něco těžší a pomalejší než PVC lanko. Díky tomu budeš přesně vědět, kde se švihadlo nachází, a můžeš tak ideálně načasovat přeskok.

To se ti bude hodit i v době, kdy budeš mít větší skills a budeš se učit nové triky. Navíc ten zvuk, když korálky sviští vzduchem... Nebudeš litovat, ani když si zapomeneš na švihání sluchátka.

Tak na to mrknu